Poodří - táhlá linie Nízkého Jeseníku, členitý horizont Beskyd a Podbeskydí, Odra vinoucí se v mnohačetných meandrech, zelený pás luk s korunami mohutnými dubů, lip a vrb, jiskřící hladiny rybníků, kudrnaté okraje lužních lesů skrývající temná oka tůní, vzdálené střechy vesnic mezi poli. Třeba těmito letmými obrázky by bylo možné charakterizovat krajinu, krajinu jakých u nás zůstalo málo.   Osou oblasti je řeka Odra vstupující do CHKO z Nízkého Jeseníku ještě jako rychle proudící bystřina se štěrkovým dnem. Po několika kilometrech u Jeseníka nad Odrou se tok v nivě Moravské brány zklidňuje, řeka se začíná výrazněji zahlubovat do měkkých nivních hlín a objevují se první z nesčetných meandrů.   Charakteristickým a krajinářsky velmi výrazným prvkem Poodří jsou aluviální louky a rybníky. Vznikaly na místě rozsáhlých lesů během středověké kolonizace v průběhu 13. a 14. století, kdy byla podél oderských přítoků zakládána první sídla. Jejich rozsah se během staleté historie mnohokrát měnil, svědky čehož jsou rybniční hráze, opuštěné rybniční náhony či zbytky zemědělských usedlostí. Louky a pastviny byly pravděpodobně prvními umělými kulturami nahrazujícími lesní komplexy. Dodnes se zachoval pruh aluviálních luk, táhnoucí se po obou březích Odry v celé délce území. Jedná se o největší systém pravidelně zaplavovaných luk v České republice, jehož výměra činí více než 2 300 ha. Celý zdánlivě jednolitý luční komplex se při bližším zkoumáním rozpadá na pestrou mozaiku řady typů travních porostů, které mají v závislosti na vláhových a půdních poměrech odlišnou floristickou skladbu.