csarenfrdeelhuitkoplptruskes

Historie Hukovic

Od roku 1411 jsou Hukovice uváděny jako součást štramberského panství. V roce 1411 Lacek z Kravař pustil Hukovicím odúmrť. Jako první držitelka se uvádí Kateřina z Rýzmburka. Od roku 1411 spolu s Bartošovicemi vlastnil i Hukovice rytíř Drslav z Ochab. V roce 1466 jeho synové Jan a Jindřich z Ochab vešli ve spolek. Janův syn Jonáš Zochas se psal z Hukovic. Hukovice přešly v roce 1480 na Václava Belka z Čeplu. Janův syn Jan prodal panství v roce 1522 Zikmundu Sedlnickému z Choltic. Od roku 1550 byly Hukovice biskupským lénem (vyměněny za Žatčany). V držení Sedlnických z Choltic byly Hukovice do roku 1608, kdy je vlastnil Bernard Sedlnický z Choltic. Zůstal svobodný, bez dědiců. Po jeho smrti přechází Hukovice jako odumrlé léno na olomoucké biskupství. Držitelem Hukovic byl ustanoven hrabě Maxmilián z Dietrichsteina, po něm v roce 1618 získal panství Jiří Berg z Bergu, po jeho smrti jeho zeť Jan Orlík z Lažiska. V roce 1651 nabyl statek Jan Mikuláš Reier z Hornberka, vrchní správce statků biskupských a velitel na Hukvaldech. Po něm v roce 1670 jeho synovec Jan Bedřich Reiter z Hornberka. Ten je zanechal svému synovi Ferdinandu Mikulášovi. Ten statek prodal v roce 1679 Janu Tetzlernovi. Po jeho smrti Hukovice zdědil v roce 1727 Jiří Antonín Karel, v roce 1737 bratři Jan Bedřich a Josef. Josef přenechal svůj podíl Janovi. V roce 1789 dědil panství Leopold z Tetzlernu. Po jeho smrti v roce 1792 přešly Hukovice opět jako odumrlé léno na olomoucké arcibiskupství. Toto je prodalo velkoobchodnické rodině Čejkům z Badenfeldu. V roce 1877 přecházejí Hukovice z držení Karla Čejka z Badenfeldu sňatkem dcery Leonie do držení rodiny Skrbenských z Hříště. 12. ledna 1863 se na panském sídle v Hukovicích narodil Lev Skrbenský z Hříště, který se stal arcibiskupem pražským, pak arcibiskupem a kardinálem olomouckým. Ten pomohl majitelům panství a farníkům k obnovení samostatné katolické fary v Hukovicích. Roku 1911 byly Hukovice propuštěny z bartošovické farnosti. Byla postavena nová farní budova. Po roce 1918 kardinál Lev Skrbenský z Hříště abdikoval. Jeho rezidencí do jeho smrti v roce 1934 byl zámek v Horní Dlouhé Loučce u Uničova. V roce 1877 koupil od Skrbenských statek Josef Heissig. Po jeho smrti v roce 1888 Richard a po jeho smrti od roku 1921 jeho syn Reinhold. V této době měl statek 110 hektarů, patřil k němu zámeček, dvůr a lihovar. V roce 1652 se uvádí kostel dříve zcela dřevěný polorozpadlý. V roce 1659 nechala kostel obnovit a rozšířit z pevného materiálu (kámen) manželka Mikuláše z Hornberka Regina. V roce 1765 byl z církevních peněz v barokním slohu kostel zcela nově postaven. Stojí na vyvýšenině uprostřed hřbitova. Chrám je prostorný s připojenou věží, byl se dvěma zvony. V roce 1826 byly do kostela zabudovány nové varhany. V roce 1839 byl kostel od základu zrestaurován. Hukovice měly původně české obyvatelstvo, které se živilo zemědělstvím. Řemeslníci, kteří se v obci nemohli uživit, odcházeli za prací až do Uher. Německý ráz začíná převládat po roce 1624, kdy vesnice utrpěla válkami a morem. V roce 1704 byla původní tvrz přestavěna na šlechtické sídlo z pevného materiálu. Jednopatrová budova měla sedm pokojů. U sídla byl krásný dvůr s dobrým chovem krav a také ovčín s ušlechtilým stádem. V obci byl pivovar, palírna kořalky a dva větrné mlýny. V řemeslech tu byli obuvníci, krejčí, zedníci. V roce 1805 po bitvě u Slavkova bylo přikázáno umístit v obci raněné vojáky. Ve šlechtickém sídle nebylo pro raněné dostatek místa, byli umístěni také v selských domech. Ve vesnici se od nakažených vojáků rozšířila epidemie tyfu. Uvádí se, že v Hukovicích následkem epidemie nezůstal muž ve věku nad 40 let. Na hranici vesnice, na místě zvaném Lapač, u cesty z Moravské Ostravy do Nového Jičína stál prostorný hostinec. Byla tam dobře zařízená kuchyň a sklep, o nedělích tam chodilo mnoho výletníků z okolí za zábavou. Obecní pečeť pocházela z roku 1749.

Tagy: Bartošovice, Hukovice

Vytisknout E-mail